Jak to bylo s mými zvířaty.

25. září 2012 v 20:47 | Bety |  Vzpomínáme
Jaká zvířata si mým životem prošla?
To můžete číst dále.

Když jsem byla malá, pokaždé jsme s bratrama chtěli nějaké to zvíře, jako každé děti, že? Vždycky jsme koupili tu malou brožurku, na které byl buď potkan, křeček, králík, morče, pískomil a já nevím co ještě. Nikdy jsme se však k hlodavcovi neodhodlali a jediné zvíře co jsme měli, byly tak tři rybičky, které po chvíli zemřely.

Přibližně v mých pěti letech, koupili rodiče prvního psa. Šarpeje.
Byl to pes, jménem Etijen z nějaké chovatelské stanice, ale už vám neřeknu z jaké. Bohužel to byl pes velice dominantní a rád utíkal, jednou utekl nadobro. Po všelijakém hledání, už se nikdy nenašel. Protože Etijen byl agresivní a dost nevyrovnaný pes (táta mu musel dávat antidepresiva), táta už o jiném psovi slyšet nechtěl.

Bohužel fotky Etijena v počítači nemám, takže přidávám pouze fotku plemene. zdroj

A tak přišli na řadu křečíci. Můj první křeček, se jmenoval Sissi. Jeli jsme pro něj do Hornbachu v Praze. Původně jsme jeli pro pískomila, ale křečík Roborowský nás tak okouzlil, že jsem si po chvíli nesla v krabičce opravdu své první zvířátko. Do teď si pamatuju, jak jsem říkala "to je nejlepší den v mém životě."
Po nakoupení asi 3 klecí, jelikož křečík se všemi protáhl jsem si Sissinu ochočila. Po dvou letech, či nějak tak, Sissi zemřela stářím na chalupě. Do teď tam bude mít někde hrobeček.
Po velkém smutku, přišli dva křečci Roborowští. Tentokrát Sissi II. a Kiki. Bohužel se mi ty malé potvory nikdy nepovedlo ochočit, vystačily si samy. Po pár měsících jedna z nich zemřela a do týdne druhá. Myslím, že ta druhá zemřela žalem, ale kdoví.

Pak přišly Bojovnice pestré. Pro mě do teď jedny z nejhezčích ryb.
Koupila jsem akvárko a do toho samce bojovnice. Pojmenovala jsem ho Skoumáček, ale už vám fakt nepovím proč.
Po roce, jsem k němu přikoupila samičku, kterou po spáření totálně ohlodal. Takže jsem je musela dát do odděleného akvárka. Ale vajíčka jsem měla. Nakonec z nich nic nebylo, jelikož z pěnového hnízda popadaly dolů a Skoumák je nevrátil zpět, tak jak to samci dělají. Už nevím proč, ale koupila jsem ještě jednu samičku. S tím, že jí dám k té původní. Pro mé "štěstí" se ani samičky nesnesly. Všude je napsané, že samičky jsou na sebe v pohodě. Ty moje v žádném případě ne. Okousaly si ploutve do druhého dne. Víte, jak to skončilo? Každá ryba měla své akvárko a já každý týden čistila tři. A to je známé, že jeden samec se snese s několika samicemi. No, budiž.
Postupně rybky zemřeli. Poslední zemřel sameček.

Pak tu byly kočky.
Mamka sehnala májové kotě, pravé kočky domácí. Trojbarevnou Čiči. Byla to skvělá kočka. Mazlivá a ráda lovila myši.

Čičinka, jak jsem ji pojmenovala. Uznejte, že byla krásná.

Porodila nám tři koťátka. Přibližně 4 měsíce po narození, ji přejelo auto.
Jelikož jsme o kočkách nic nevěděli, mysleli jsme si, že Čičina porodila tři kočky. Omyl, tři kocourky.

Zrzek - rezatý kocourek, s bílým bříškem a packami. První kotě z vrhu. Největší a nejmazlivější.
Mourek - mourovatý kocourek, s bílým bříškem a packami.

A teď pozor!
Packa - černý kocourek, s bílým bříškem, packami a špičkou ocásku. Opravdu, kotě jak malované. Bohužel, byl nejsamostatnější a nejbojácnější.

Čiči s koťaty.

To kotě na levo s šedým kožíškem, je budoucí Packa, která byla úplně čená. Vedle Zrzek a pod nimi Mourek.

Zrzka a Packu jsme dali známým a nechali si tehdy roztomilého Mourka. Ze kterého se stal otravný, neustále ječící kocour. Já ho ale měla ráda. Po dvou letech, v době páření, odešel a nikdy se nevrátil.
Ze všech koček mě nejvíce mrzí Čiči. Byla to má první kočička a je mi líto, že zrovna jí srazilo auto.

Pak přišel třetí křeček. Po zkušenostech s neochočitelnými Roborowskými, jsem šáhla po Zlatém křečkovi. Byla to samička, obvyklého zbarvení. Zlaté s bílým bříškem a packami. Jmenovala se Hryzalka. Do teď, na tohohle křečka moc ráda vzpomínám. Byl to nejlepší křeček, jakého jsem mohla mít. Po krvavých kousancích z prvních dnů, se nakonec vyklubala mazlivá Hryzalka, která si do náruče lezla sama. Zemřela stářím, přibližně před dvěma lety.

Jediná fotka Hryzalky.

Po dlouhé pauze, taťka svolil psa. Roku 2010 jsme si jeli pro fenu Německého ovčáka, kteoru jsme pojemnovali Lara. Více o ni se můžete dozvědět tady. Přibližně ve dvou letech, jsme ji dali pryč.


No a potom? Potom přišly, ty malé potvory, které teď ječí, že chtějí jíst. Mé milované holčičky. Feny Německého ovčáka, ségry Fibbi a Figgi.



Přibližně v polovině prosince do naší dvoučlenné smečky přibude jedna potkaní slečna.

A až uchovním mou drahou Figgi, nechám si po ní pejska.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Peťa a mazlíčci | Web | 25. září 2012 v 21:10 | Reagovat

Prošla jsem si zhruba podobným počtem zvířat :) Tak Figgi bude uchovněná? :-) To se vlastně dá čekat, když má PP a povahově i exteriérově se mi velmi líbí. :o)

Flexiny.. nejlepší vodítka :D Jsou moc praktické - nastavíš si velikost, můžeš psa stopnout... atd. :-) Já je beru na každou procházku do přírody, ale pokud jdeme spíše do obce tak je Dan na normálním vodítku. Ella chodí jen na normálním vodítku (+ ohlávka) a na stopovačce :-)

2 Moniska | Web | 26. září 2012 v 20:25 | Reagovat

To já když jsem byla malá a dostala jsem nějaké peníze tak jsem si hned běžela s mamkou koupit nějaký atlas psů, koukala jsem na obrázky a vždycky jsem si představovala že mám toho a toho psa a třeba po týdnu jsem to zase změnila :D

Šarpeje bych nechtěla, nelíbí se mi a hlavně je o nich známé že nepatří mezi rasy které jsou snadno vycvičitelné..

Roborowští jsou rozkošní :-). Křečci neumírají steskem, spíš bych tipovala že měla první nějakou nemoc a ta druhá to chytla od ní..

To já měla zas neonky, bylo mi asi 7 a pamatuju si že jsem jim vždycky nechtěla čistit akvárko :D

To je nádherná kočka :-). Určitě ti to bylo hodně líto když jste o ni přišli..
To mě na kočkách nejvíc vadí, že některé se prostě seberou, odejdou a už se nevrátí..

Syráčci jsou asi nejlépe ochočitelní ze všech druhů křečků, aspoň já s nimi mám velmi dobré zkušenosti =)

Fibbi a Figgi jsou nádherné, abych řekla pravdu, tak ti je závidím.. Nádherná fotka, koukám že jsou i fotogenické :-)

Určitě sem pak musíš přidávat články a fotky s tím potkánkem :-)

3 Belliss | Web | 28. září 2012 v 8:58 | Reagovat

My jsme taky měli hodně zvířat, asi před rokem dokonce 11 papoušků! Teď mám Perličku - je celkem podobná Hryzalce (samozřejmě též křeček :-D), kočky Aďu A Šárynku a Adi kotě (i když je větší než ona) Zrzka. A i hezky fotíš :)

4 Das | Web | 29. září 2012 v 21:11 | Reagovat

Nádherný článek.
Ve svém životě jsi měla spousta zvířat, což ti kdekdo může závidět. Mě křečka ani morče rodiče nikdy nepovolili, vždycky řekli: "To radši psa." Ale pes dlouhá léta nikde. :D Až když brácha pořídil rodině k Vánocům. :) Vlastně prvním psem byla fenka malamuta, ale kvůli rakovině jsme ji museli utratit. :/ Moc vzpomínek na ní ale bohužel nemám, byly mi tři roky.

5 feel-so-close-to-you | Web | 30. září 2012 v 22:58 | Reagovat

Čiči, Hryzalka a Lara si mě získaly hned na první pohled ^^

6 | Web | 2. října 2012 v 15:35 | Reagovat

ty malé koťátka :33
máš nádherné zvířátka! :)
když budeš mít i toho potkánka-dáš sem pak  fotky?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama